KLoM Maják Borovany

Klub lodních modelářů Maják Borovany

MS Orneta 3.-11.7.2017

V sobotu 1.7.2017 krátce po šesté se výprava závodníků a rodinných příslušníků z klubu Maják Borovany objevila před domem rodiny Voráčkových v Kamenných Žehrovicích ,,cca 200 km od Borovan.

Chvilka děsu pro parníkáře  J.Voráčka, protože kromě úsměvů pro něj a jeho lodičku evidentně v obou autech nebylo místo, ale stačilo asi 10 minut a vyložení části nákladu na silnici a místo se nějak ,,vyšašilo,, -neuvěřitelný úspěch.

Naloženo / bedna s lodí a piditaška šatů s konservami/ a vyrazili jsme na dlouhou cestu.

Po dvou hodinách tragédie -vůz Svitáků signalizoval ,,porucha,, a bylo to-převodovka ,,lehla,, a po chvilce přemítání vyrazili naši kamarádi zpět vyměnit vůz. Naštěstí nedaleko tragédie Ondra slavil s kamarády svůj nový vůz BMW a tak se po necelých dvou hodinách výprava zase sešla v Kořenově na oběd.

Poté už jen kousek na hranice a po 12:00 jsme vítězně pronikli do Polska-ale pořád nás čekalo určitě 900 km do cíle v Ornetě.

To se také v pozdních nočních hodinách stalo a v 23:00 jsme se rozběhli do pokojů v příjemném venkovském hotýlku.

V neděli rekonvalescence postižených cestovní chorobou/otlačené prdelky/ale poté vše podle plánu-až jsem se divil.

Prohlídka závodiště, vystavených trofejí v místním sportovišti a klábos s kamarády, objevování zajímavostí městečka Orneta, degustace místních pochutin a dovezeného piva a alkoholu ,,na spaření červa,, kdyby nějaký vykouknul-ale nikdo neměl nejmenší potíže-zdravá životospráva nás uchránila před problémy.

Pisatel této zprávy s údivem musel konstatovat, že není nutné ulehat v půl desáté, jak byl zvyklý-dá se povídat a popíjet plechovkové pivo s kamarády bez nebezpečí nějaké náhlé choroby či zdravotního kolapsu…oplácané tělo vzdorovalo přetěžování bezchybně.

Ale-zahájili jsme mistrovství pochodem závodníků v lehkém dešti, který první tři dny docela obtěžoval, ale vše dobře skončilo-alespoň mi to tak připadá.

Výsledky naleznete >> ZDE<<

 Naše výprava bojovala statečně, ale v mezinárodní konkurenci jsme končili na nižších místech-přeci jen MS NAVIGA je prestižní záležitost a jednotlivé výpravy jsou složeny z těch nejlepších z nejlepších-takže nakonec za Maják Borovany trochu bodoval outsider J.Voráček, i když ,,byl to boj,,.

Takže : stavební hodnocení nic moc, a totéž platí pro pana Pavla Svitáka, určitě nejlepšího,,jezdiče,, ze všech parníkářů-soudci lodě oceňovali určitě ,, podle oka,, a na příští MS by bylo dobré postavit něco lepšího…jenže co, nic mně nenapadá.

Takže parníkář J.V.nadšeně brázdil se svojí lodí vody jezera v Ornetě, ale k té dvanáctce se přiblížil jen někdy-nevyjezděnost a zbrklost dokonce zavinila, že si ,,cuknul,, lodí zpátky v kotvišti po ohlášení ,,stop,,,-to je neomluvitelné-ale jsem jen závodník amatér a nějaké pravidla respektuji až když mi je někdo otluče o hlavu…no, první dvě jízdy bída. Pavel Sviták bezchybně-ale malé stavební hodnocení je jako železná koule na noze…pořád kolem šestého místa.

J.V. navzdory radám kamarádů se né a né strefit do té zatracené dvanáctky…škoda, mohlo to být lepší, ale to by pán musel s lodí alespoň trochu trénovat…no, příště. Taky by bylo vhodné ozřejmit, že vidím místo dvou válečků za sebou v té prokleté dvanáctce KOULI. Nikdo mi nevěřil.

Šéf klubu naštěstí jasně a nekompromisně řekl: Jirko, ty už hůř zaject nemůžeš…a bylo to-to byla kupodivu naprostá vzpruha pro toho šmudlu co se s lodí teprve učil jezdit…

Nakonec se Ten Nahoře smiloval a dovolil páníčkovi J.V.s odřenýma ušima project tu dvanáctku-a bylo z toho třetí místo, čili ,,vyškrábat se na bednu,,-už jsem tam dlouho nebyl-naposledy v Ilavě v r.2001-ale to už je historie.

Takže, místo odchodu ze scény poté, co se neprosadím na posledním závodě, musím ještě nějaký čas pokoušet OSUD-až do konce, jak by se dalo říci.

Takže, ještě někdy-pokud se něco nestane, že. Pro jistotu se pokaždé budu loučit tak, jak jsem zvyklý-Mám to za pár, kamarádi.

Ještě malý dodatek-nádherné počasí na konec závodů, milé a pohostinné ubytování v hotýlku,,4  roční doby,, a poté návštěva Gdaňska a Kdyně a Sopot-balsám na zjitřené nervy závodníků, opravdu moc pěkné.

Ještě mně napadlo-co kdyby si pár členů klubu koupilo nějaký parníček a jezdili s nimi-zde se naskýtá větší šance na dobrý výsledek…mám  lodí dostatek i pro manželky závodníků.

 

PS:

 Pisatel článku se musí ještě k něčemu přiznat-rodiny Ferjančičova a Svitákova  mně ,,adoptovaly,, na těch asi 14 dní-opravdu se musím přiznat, že se o mně starali všichni ,,jako o vlastního,,.

Vozit sem a tam, hostit denně plechovkovým mokem po večeři, to byl balsám na nervy-a v Gdaňsku a Gdyni jsme spolu byli prakticky celý den-opravdu si nemohu na nic stěžovat.

No, mohu…

Zatraceně jsem ztloustnul, až si toho i ta moje manželka všimla…ale to je moje chybička-když se papá podle chuti a nejsou k tomu žádné problémy, tak to ,,jde nahoru,, opravdu samo.

Ještě jednou díky za péči, kamarádi.

 

 

J.V.

                                                                                          <<ZPĚT